Každý člověk má svou hodnotu, ale mnoho z nás si to vůbec neuvědomuje. Jak je to možné? Jak je možné, že si nejsme vědomi své vlastní hodnoty?Neuvědomujeme si sami sebe, nevnímáme sami sebe, proto ani svou hodnotu.
Jsme zahlcení myšlenkami, nastaveními společnosti. Toho, co od nás očekává, a co my očekáváme, a v tom všem zapomínáme slyšet sami sebe. Své skutečné vnitřní já.
Ale co je na tom skvělé, je to, že si každý svou hodnotu určujeme sám.
Jak?
A co je vlastně ta sebehodnota?
Naše hodnota nespočívá jen v odměně za práci, ale i ve spoustě dalších aspektů života.
Na základě toho, jak dovolíme, aby s námi bylo jednáno. Jak dovolíme, aby s námi zacházelo naše okolí, rodina a přátelé. Jak se k nám chovají v zaměstnání. Jak s námi zachází partneři.
A je toho mnohem více.
Má sebehodnota je i můj osobní růst. Platím si každý měsíc za pomoc v této oblasti. Mám osobní trenérku, která pomáhá mému tělu. Pro mě jsou finance vynaložené do těchto oblastí, tedy do péče o sebe, má sebehodnota. Je to investice do mě.
Má sebehodnota je i nastavení si standardů, za kterými si stojím.
Do této oblasti patří i naše vlastní chování. Když jsme si vědomi své hodnoty, nepodlézáme, neponižujeme se ani si žádným způsobem nevynucujeme pozornost. Okolí naši slabinu vycítí a nemůže si nás v takovém případě vážit. Podle toho se pak chová.
Toto vede často k šikaně, zesměšňování a ponižování.
A k takovému jednání s ostatními se snižují právě ti jedinci, kteří neznají svou vlastní sebehodnotu a sebevědomí. Snaží se nevědomě tyto hodnoty nahnat právě na slabších v domnění, že jim potom bude lépe. Není. Taková zranění se tímto způsobem jen prohlubují. Vyléčí se jen nalezením sama sebe v té čisté formě. Ne na základě ubližování jiným.
K tomu samozřejmě patří také naše jednání a zacházení s ostatními. I to je naše hodnota.
Člověk vědomý si své hodnoty se také sám nesnižuje k žádným hrubostem, ponižování, pomlouvání a podobným nesmyslům. Toto jednání není hodno bytosti, která zná hodnotu lidského života. Tedy i svou hodnotu.
Všechno se vším souvisí.
I já se potřebovala toto všechno naučit a pochopit. A také odvážit se ozývat tam, kde mě dříve brzdil strach. I tam, kde byli třeba lidé zvyklí, že budu ustupovat, snižovat sama sebe a podle toho se mnou jednali. Až časem a učením sama sebe o mých hodnotách se tyto oblasti v mém životě postupně narovnaly. A stále se rovnají. Instantní zázraky neexistují, ač bychom si je často přáli.
Na druhou stranu, kdybychom měli všechno hned, jaká by byla radost z těch malých krůčků, které děláme? Žádná, protože bychom si je neuvědomovali. Takže i když se nám to zdá někdy zdlouhavé, je to tak v pořádku. Jen takto máme skutečné prožitky a ty krásné emoce z nich.
Možná se to zdá složité, ale není. Je to naše cesta za mnohem hezčím životem. Za klidem uvnitř, který je nenahraditelný. O skutečné lásce, a to je láska sama k sobě. Když cítím lásku sama k sobě, cítím ji mnohem intenzivněji ke všemu a všem kolem sebe. Poté už nemám potřebu řešit tolik nesmyslů, které mi dříve připadaly fatální. Teď si jich ani nevšimnu, nebo mi připadají úsměvné. Ne výsměšné. To je velký rozdíl.
Znáš svou hodnotu?
Nebo se ji učíš znát? I to je skvělé.