V našich životech nás štve průběžně tolik lidí, že bychom to možná ani nespočítali.
Často máme pocit, že je nenávidíme. Považujeme je za naše nepřátele.
Domníváme se, že nám úmyslně škodí. Že nám ubližují. Že nám dělají schválně zle. Vyhýbáme se jim, pomlouváme je. Měníme kvůli nim práci…
Ale když změníme práci, co se změní?
Nic. Skutečně nic.
Jak to?
To není možné, já si našla jiné zaměstnání kvůli té protivné vedoucí, která mi dělala jen zle. Dávala mi schválně tu nejhorší práci. Zesměšňovala před ostatními. Tak jak to, že se nezmění nic?
Ano, pravda je, že se něco změnit může. Někdy je opravdu nutné a vlastně taky odvážné najít si jinou práci. A klobouk dolů před těmi, kdo mají tu odvahu. To jen tak každý nemá. A to myslím vážně.
Jsou totiž také lidé, kteří si jen stěžují a nadávají, klesají na mysli a stejně nic nezmění.
Pojďme si tedy situaci rozebrat, protože se teď může zdát, že vnáším chaos.
Každá situace má mnoho úhlů pohledu.
A také záleží, zda se jedná o odvahu, nebo o útěk.
Odvaha je velmi důležitá. Je to jeden z nejdůležitějších faktorů pro náš šťastný život.
Je odvážné změnit práci. Ale když není jiné východisko. Když si buduji něco jiného. Nebo když je opravdu čas na změnu.
Když to není útěk.
Pokud před něčím utíkáme, bude nás ta situace neustále pronásledovat. Utíkáme, protože máme strach postavit se jí čelem.
Útěk ale není řešení.
Proč?
Utíkáme před něčím, čemu se bojíme postavit. Okolí často vycítí naši slabinu a na tuto slabinu útočí.
Útočí, protože také zakrývá nějaký svůj vlastní strach a jeho ego mu v tuto chvíli velí. Proto se chová, jak se chová. To neznamená, že je to náš nepřítel. To znamená, že on je nepřítel sám sobě. A my také.
Proč?
Protože my sami si ubližujeme útěkem, schováním se nebo ponížením se před někým. Místo řešení situace ji jen postrčíme dál, před sebou. A zcela určitě se objeví někde jinde. Problémy se neschovávají natrvalo. Jen na chvíli někam zalezou. A vylézají, dokud se úplně nevyřeší.
Proto jsme my sobě tím největším nepřítelem. Když utíkáme nebo schováváme hlavu do písku, jen si před sebou tlačíme balvan. Ten nás neustále tíží. Dělá zle nám a poté i našemu tělu. Vše, co se nám děje, se projeví na našem těle. Nemocemi, bolestmi a podobně. A když v náročných situacích vytrváme, tělu se dělá hůř taky. Upozorňuje nás, že jsme špatně, a když neslyšíme, přitvrzuje.
Řešení není ani emocionální konflikt, jako výhrůžky, hádky, vztek, pláč nebo hysterický výbuch. I v tomto případě si jen ubližujeme. Takové emoce nám nedělají dobře. Určitě jsme to každý z nás někdy prožil a víme, o čem je řeč.
Řešení je stavět se svým strachům čelem a překonávat je. Laskavě, ale pevně. Jednat s chladnou hlavou.
Překonávat své „brzdy“, jako jsou lenost, výmluvy, pohodlnost a právě strachy. Překonávat to, co nás brzdí v našem štěstí a naplnění. V našem vnitřním klidu.
Jsi sobě nepřítelem?
Umíš se postavit strachu nebo nepříjemné situaci čelem?
V čem máš ještě mezery?
Katriina 😇 💙 🍀