Kdo je víc?

K dnešnímu článku mě přivedlo zamyšlení nad tím, jak vnímáme některé lidi ve svém okolí. Vlastně celkově lidi, nejen ve svém okolí.
Dáváme jim jakési stupínky a měřítko stupínků je zvláštní.

Kdo je víc?
Uklízečka, nebo prodavačka? Prodavačka, nebo manažerka? Manažerka, nebo ředitel?
Čech, nebo Slovák? Slovák, nebo Ukrajinec? .....

Došlo mi při různých hovorech s různými lidmi, jak moc je naše vnímání hodnot absurdní. Proč máme potřebu vůbec porovnávat a hodnotit? K někomu vzhlížet a někoho snižovat?
Někdy se i sami povyšovat, nebo se naopak cítit méněcenně?

Nedávno mi vyprávěla jedna kamarádka o tom, jak ona vnímala paní na úklid ve své firmě.
Když nepřijde prodavačka, tak to zvládnu, ale když nepřijde paní na úklid, tak jsme v háji.

Kdo nám nasadil do hlav toto hloupé měření se mezi sebou? Nadřazování se jeden nad druhým?
Zřejmě naše okolí. To nás tvaruje. Naše nejbližší okolí, zaměstnání, rodina, přátelé nebo škola. Také potřeba přizpůsobit se a zapadnout hraje velkou roli.
A jak nám v tom je?
Líbí se nám cítit se jako někdo více, nebo méně?

Když se cítíte nadřazeně, je to příjemnější, že?
Ale proč? Proč máme potřebu cítit se být nad někým výše?
Když se cítíme podřadně, je to příjemné? No, tolik už ne.

Tak proč se tak k sobě vzájemně chováme? Proč chceme druhým cíleně ubližovat?
Že to není ubližování?
Když se druhý kvůli nám cítí nepříjemně, kvůli našemu povyšování se, jak bychom to tedy jinak nazvali?
A ani si nechci představit, jak vypadají hovory na různých stranách bariéry. Jejich kvalitu. 
Chceme přeci vést přátelské hovory. Hovory „já jsem více a ty méně“ rozhodně moc hodnotné nebudou.

Lichotí nám, že nás někdo velebí? Že k nám vzhlíží?
A k čemu je to v životě dobré?
Je to nějaký falešný pocit, že jsme něco více.
Všichni jsme se narodili na tento svět bosí a bosí odejdeme - je text v nějaké písničce. A je někdo bosý víc než druhý bosý?
Je víc žížala, nebo slon?

Nedávno se ke mně dostala absurdní informace, že je někdo VIP a z toho důvodu by měl dostat lepší zboží.
Takže další level: VIP mají lepší služby a zboží než my ostatní. A kdo jsme my, nebo ti ostatní?
Takto ponižujeme i sami sebe. Stavíme někoho nad sebe samé.

Nemohla mi uniknout ani zvláštní podřazenost lidí žádajících něco na úřadech. Možná nás ženy za přepážkou obslouží lépe a rychleji, když budeme submisivní? Možná ano, možná ne.
Nebo i naopak. Lidé za přepážkami mají někdy jakýsi pocit moci nad námi. Na všech frontách vládnou oba póly. Jak se to zrovna hodí a jaký náš vnitřní program se v tu chvíli spustí? – Tady jsi míň, nebo tady jsi víc.

Zní to jako směšná hra, že? A také je. Naše hra. Jsme jako figurky v poli, které nemají vlastní vůli. Kterými za nás někdo táhne.
Líbí se nám toto přirovnání? Není moc milé, ale je nepravdivé?
Posuďte sami 😊

Nikdo není míň ani víc a nezáleží na tom, z jaké pocházíme rodiny, jakou máme barvu pleti, jaké jsme národnosti, ani jaké je naše zaměstnání.
Měli by to vědět i děti a měli bychom jim to denně říkat. Nezáleží na značce bot. Každá bytost na tomto světě má stejnou hodnotu.

Máte potřebu se někdy chovat nadřazeně nebo podřazeně?

Nebo naopak, chová se k vám někdo nadřazeně?

Cítíte se někdy sami jako někdo méně, nebo naopak více?