Přemýšlela jsi někdy nad tím, kdo skutečně jsi? Uvědomila sis někdy sama sebe natolik, aby ses popsala? Mluvím o tvém niterném popisu. A když se popíšeš, jsi s tím, kým se cítíš být, spokojená?
Jak se chováš v průběhu dní? Jsi to skutečně ty, nebo nějaká tvá maska? Přetvářka, abys zapadla do kolektivu v práci nebo mezi kamarády.
Na toto téma mě přivedl nedávný hovor s jednou kamarádkou.
Mluvili jsme o tom, jak se lidé chovají v různých sociálních skupinách. Jak se přetvařují a přizpůsobují v touze zapadnout.
Kamarádka vyprávěla o lidech v její práci. O tom, že se scházejí i mimo zaměstnání na různých večírcích a rodinných sešlostech. Přemýšleli jsme, zda by se opravdu scházeli, kdyby byli skutečně sami sebou. Kdyby je k tomu nevedla jen potřeba patřit do této skupiny lidí, protože jsou spolu stále kvůli práci v úzkém kontaktu.
Touha být přijímán nás vede často k úplnému potlačení nás samotných.
Přikyvujeme na věci, které se nám nelíbí, ale abychom nebyli vyloučeni ze skupiny, raději souhlasíme. Čím častěji souhlasíme, tím více přestáváme být sami sebou a stáváme se celkem. Jeden celek bez vlastních názorů. Jedna skupina, která jedná stejně.
Je to možná drsné přirovnání, ale takto vlastně vznikaly gangy, mafie a podobné zrůdnosti. Samozřejmě v mnohonásobně šílenějším jednání.
Ale je to také skupina, ve které nemají jedinci odvahu jednat sami za sebe. Vyslovit svůj názor, aby nebyli vyhnáni. V horším případě potrestáni.
Ve skupinách, o kterých si dnes píšeme, je to „light“ trest – hromadný výsměch, rádoby vtipný, nebo pomluva od ostatních. A příště si to dobře rozmyslíme vyjádřit svůj názor. Obléknout se podle sebe. Poslouchat jinou hudbu nebo dívat se na jiné filmy, než schválili ostatní.
Kdo se tedy skutečně skrývá pod rouškami v těchto kolektivech?
Krásná svobodná bytost, která volně dýchá, usmívá se a cítí vnitřní klid. Tak nádherný a laskavý, který nás nenutí k žádné přetvářce.
Proč se tedy tak snažíme za každou cenu patřit do kolektivů, které s námi nesouzní? Proč se tak snažíme se přizpůsobovat. Z čeho máme strach?
Ano, je to strach být sama sebou. Ale strach z čeho?
Ze samoty? Výsměchu ostatních?
Tohle nám brání být skutečně sama sebou?
Ano, pokud patříme do nějaké skupiny, ve které nejsou moudří lidé, dost možná se nám nějakého pranýřování dostane.
Ale víte co? Ti lidé, kteří se vám vysmějí, pomluví nebo zesměšní, ti lidé jednají také pouze z nějakého vlastního strachu. Také mají strach být sami sebou. Proto se chovají, jak se chovají. Ke každému takovému jednání můžeme přiřadit nějakého nešťastného človíčka.
Pokud i vy se přidáváte na stranu posměváčků, jednáte také na základě nějakého strachu, který je uvnitř vás a ovládá vás.
Celé toto jednání lidí je jako šablona. Jako jeden velký program, ale každý kousek z něho pochází z jiné negativní zkušenosti. Ale výsledek je tentýž.
Nehezké chování nebo schovávání sama sebe pod nějakou rouškou.
A to vše se rovná = nejsem šťastná.
Proč?
Protože to nejsem já, ale nějaký strach, který mě ovládá. A pokud mě něco ovládá, nemůžu být šťastná. Naprosto jednoduchá a jasná rovnice.
Není to snadné vymanit se z nějakého kolektivu, ač podvědomě víme, že to není v pořádku. Je to vlastně statečné. Ale omluvíme si to, je to jednodušší řešení.
Nedějí se tam žádná dramata z našeho pohledu. Vnímáme to jako naprosto normální situaci. Všichni to tak mají. Takže je to v pořádku.
Zasmát se nějakému vtipu, který je hloupý, ale všichni se smějí. Přitakat něčemu, s čím až tak nesouzním, ale bude klid. Jít někam, kam nechci, ale všichni jdou. Pomluvit toho, kdo zrovna není přítomen…
Je to vlastně v pohodě, každý někam patří a je to normální.
Budu vám oponovat. Není to vůbec normální. Jaké je kritérium normálnosti?
Normální je být sama sebou. To znamená mluvit jen o tom, co cítím, že je v pořádku. Nesouhlasit tam, kde cítím, že to není v pořádku. Být upřímná k ostatním, ale hlavně sama k sobě. Chovat se skutečně tak, jak bych chtěla, aby se ostatní chovali ke mně. Dělat jen to, co se mnou vnitřně souzní. Nejen kvůli zapadnutí a přijetí.
Ten, kdo nás má hlavně přijmout, jsme my samotné.
Dokážeš být sama sebou?
Umíš odmítnout, když to s tebou nesouzní?