Co přesně znamená být autentický?
Kdysi to pro mě znamenalo vynikat. Být jiná za každou cenu. Což často patří k mládí – chtít být jiný, odlišný. Je to období hledání sebe. Hledání, kdo jsem, kam patřím, jaký je můj směr. A je to v pořádku.
Nyní to vnímám jako volání: Vidíte mě, jsem tady! Potřebu být autentická, ale ne svá. Ne tím, kým skutečně jsem.
Co se za tím vlastně skrývá?
Často nízké sebevědomí, nespokojenost sama se sebou. Vnitřní nerovnováha.
Tento článek píšu na jedné z našich cest s manželem.
Sedíme na balkoně v Norimberku. Kolem běhá spousta běžců. Je tady nádherná cesta podél vody a baví mě pozorovat styl každého jedince. Protože každý z nás je autentický, a tudíž má trošku jiný styl. Jsem tou barevností doslova fascinována. Je to nádherné.
Vybavuji si ale okamžiky, kdy jsem byla součástí nehezkých her v našem světě – vysmívání se této jedinečnosti.
Vysmívání se autenticitě jedinců – té skutečné autenticitě.
Co se skrývá za takovým až stupidním jednáním?
Strach, závist, potřeba zapadnout.
Strach ukázat sama sebe, skutečnou sama sebe.
Nejistota.
Je to zdánlivě mnohem jednodušší – schovávat se v davu, než být osvobozená od závislosti na hodnocení okolí.
Že to není možné?
Že to není pravdivé?
Doporučuji vybavit si nějakou vlastní situaci. Určitě každý z nás někdy hodnotil cokoliv na někom jiném.
Co za tímto hodnocením ve skutečnosti bylo?
Možná má každý své vlastní pochopení, což samozřejmě respektuji.
Já mám potřebu napsat tento článek, abych sdílela vděk za krásu a jedinečnost každého z nás.
Také vděk, že už mám za sebou tento úsek své životní cesty – strach být JÁ. A také respekt k cestě a jedinečnosti každé bytosti.
Máš strach ukázat své jedinečné já?
A co ti v tom vlastně brání?
Jen ty sama 😊
Tak zahoď strach a zábrany a pojď žít 😊