Partnerský vztah se může někomu zdát jako oříšek.
Je to tak ale skutečně?
Nedokážu na to dát jasnou odpověď. Ta záleží na tolika různých faktorech.
Na konkrétních vztazích.
Na jedincích samotných.
Na naší ochotě se vztahu aktivně věnovat a pracovat na něm. Také na našem egu, zda od něho dokážeme upustit. Zahodit tu častou potřebu bojovat a místo ní vnímat. Často i své chování změnit.
Záleží také, jaké máme prožitky z předchozích vztahů.
Na výchově, na našich vzorech, kolektivech, ve kterých se pohybujeme.
Na našich představách a očekáváních. Na touze někoho změnit, převychovat, přizpůsobit si ho…
Je to o vnímání situací, o tom, jak se na ně díváme a také, zda se dokážeme podívat z pohledu toho druhého.
Odpověď na stejnou situaci by byla asi diametrálně odlišná od každého jednoho člověka.
Ve vztazích je důležité vnímat. Skutečně vnímat partnera. Slyšet ho. A také naše ochota s informací vhodně naložit.
Každý pocházíme z úplně jiného prostředí a jsme na něco zvyklí. Často očekáváme totéž, co jsme viděli u rodičů a předchozích partnerů od našeho současného vztahu. Očekávání vedou k hádkám a vzájemné frustraci.
Spousta z nás už má za sebou několik zklamání a bolístek, proto se bojíme znovu otevřít. Bojíme se otevřít svá srdce. Bojíme se dalších zranění a nevědomě přenášíme své jizvy do dalších vztahů.
Někdy rovnou očekáváme zranění. Očekáváme, že se náš další partner bude chovat podobně jako ten předchozí, a reagujeme neadekvátně na situace, které nám předchozí vztah připomínají. Tím vznikají neshody a nepochopení a samozřejmě další a další zranění.
Pro funkční vztah je jeden z nejdůležitějších faktorů vzájemná komunikace. Mluvit o svých pocitech, strachách a zraněních může předejít spoustě nepochopení.
Často nerozumíme chování naší polovičky. Ani nemůžeme. Často mu totiž nerozumí ani on sám. Jedná nevědomě. Pokud však bude mluvit o tom, jak se cítí, může díky tomu i on pochopit, že reaguje na základě nějaké předchozí negativní zkušenosti. Díky tomu lze předejít spoustě dalších podobných situací, protože oba budou vědět, odkud jeho chování pramení.
Mnoho z nás neumí moc dobře komunikovat své pocity. Máme strach z reakce partnera, možná je neumíme vyjádřit, nebo se za ně stydíme. Můžeme si připadat hloupě, neschopně, příliš emotivně, nejistě, nevyrovnaně… Důvodů, proč nemluvíme, je hodně.
Vše toto však způsobuje ještě hlubší strach a bolest. To, co cítíme, zůstává uvnitř nás. Uzavíráme se, mysl pracuje na plné obrátky a vymýšlí další a další scénáře. Z malého nedorozumění tak vznikají hlubší rány, které se později velmi těžko hojí. Jsou příliš nahromaděné a snáz se rovná malý kopeček než hora.
I já mám za sebou několik vztahů, zrovna tak jako můj manžel. Jsem podruhé vdaná a velmi šťastně. Přesto v našem vztahu vystrkují růžky situace, které nějakým způsobem mohou připomínat předchozí zkušenosti a bolesti. Nejsou stejné, naše mysl nám ale dokáže velmi dobře situace upravit spustěním programů a bolestí z minulosti.
Některé naše situace jsou náročnější, některé méně. Bez vzájemné moudré a laskavé komunikace by však naše manželství utrpělo mnoho nehezkých šrámů.
I pro nás je to všechno škola. Učení se, jak spolu žít, a odstraňování starých bolestí. Je to ale nádherná škola a nádherný společný růst. Péče o náš vztah a prohloubení lásky a důvěry.
Jedna má milovaná kamarádka mi prozradila krásnou pomůcku pro partnerský vztah. Jak fungovat v domácnosti.
Vztah má mít 80 % energie.
To znamená, že naše společné fungování má dosáhnout 80 %.
Příklad: Pokud je jeden z partnerů víc unavený, udělá domácí práce pouze na 10 %. Druhý doplní na 80 %, to znamená, že udělá zbylých 70 %.
Je to partnerský vztah. Partneři fungují jako team. Tímto způsobem se nikdy jeden nebude cítit zneužitý tím druhým. Nebude jeden lenošivý a druhý nepojede přes svou sílu.
Pokud jeden z partnerů nemůže, udělá méně a druhý doplní do 80 %. Funkční vztah má být vyrovnaný, aby byl dlouhodobě udržitelný, a uvědomování si této pomůcky může velmi pomoct.
Na vztahu je třeba pracovat. Vnímat, slyšet, přiznávat chyby, omyly, omlouvat se. Chtít slyšet, chtít na sobě pracovat. Také odpouštět, nepřipomínat a nevracet se k přešlapům druhého. Přijímat a milovat bezpodmínečně.
Podmínkou pro funkční vztah je samozřejmě vzájemná potřeba o vztah pečovat. Jeden na to málokdy stačí.
Partnerský vztah je nádherná cesta společného růstu a zdokonalování se. Je těžký a náročný pouze, pokud ho tak nazveme. Pokud tuto cestu nazveme cestou lásky, je to jen a pouze cesta lásky.
Vztah není o tom, aby nás partner uzdravil. Uzdravujeme se vedle sebe, spolu.
A možná i ty dnes můžeš udělat něco jinak.
Co na svém vztahu řešíš ty?
Umíš říct partnerovi, jak se cítíš?
Slyší tě partner a slyšíš ty jeho? 🍀