Co všechno ve svém životě milujeme?
Děti, mazlíčky, manžely, moře, čokoládu, léto, květiny, sport, hudbu….. Je toho tolik, co by každý z nás vyjmenoval. A každý miluje něco jiného. Tolik lásky je na světě a jak by bylo krásně, kdyby neexistovala opačná emoce, nenávist.
Někdy nemáme pochopení pro to, co milují jiní, a používáme i těžká slova jako – nenávidím. „Já to nenávidím.“
Proč bychom ale měli něco nenávidět?
Dává smysl něco nenávidět?
No, někomu možná ano.
A co tedy nenávidíme? Toho je určitě také spousta. Možná u někoho dokonce víc, než co miluje.
Co to vlastně znamená nenávidět?
Proč v nás něco evokuje až tak silnou negativní emoci? Dáme do toho často všechno. Přizpůsobíme nenávisti, o které mluvíme, tón, grimasu, gestikulujeme tělem.
Proč dáváme do něčeho negativního až tak moc své energie?
Je to naše energie, proč s ní tak plýtváme? Navíc nám potom není dobře. Po negativní emoci nikdy není dobře.
Situace, lidé, cokoliv, co v nás něco tak silného vzbuzuje, je vlastně jen naše zrcadlo.
Jaké zrcadlo?
Může to být nějaká situace, kterou jsme nezvládli. Něco se nám nedaří. Někdo nás naštval, ublížil nám. Něco nás nebaví. Z něčeho máme strach. Někdo se k nám nechová hezky.
Tolik možností se nabízí, které můžeme nenávidět. Už při vzpomínce na ně s námi mávají emoce.
Tyto situace ovládají náš život. Ovládají nás!
Jako vážně? Co je to za nesmysl!
Nesmysl?
Vzpomeň si tedy na něco, někoho… cokoliv, co nenávidíš. Jak ti u toho je? Jak se cítíš? Co ti naskakuje za myšlenky? Jak reaguje tvé tělo?
Že tě to neovládá? A co se tedy s tebou teď děje?
A je v pořádku, aby s tebou něco takhle mávalo? Aby to způsobovalo takové myšlenky, emoce? Aby ti bylo takhle zle?
Ale, ale, ale ….
Vypadne z tebe teď tolik ale…
„Ale“ je také jen nějaká myšlenka, která tě kontroluje. Která ti pomáhá najít výmluvu, proč je v pořádku něco nenávidět. Pomáhá ti omluvit si svou negativní emoci.
Není to v pořádku. Není v pořádku něco nenávidět. Není v pořádku, aby tě cokoliv ovládalo. Nemůžeš tak být svobodný člověk. Nebudeš se cítit klidně a vyrovnaně.
A ty chceš být přeci svobodný. Kdo by nechtěl.
Mě třeba ovládá strach z létání. Ale já nechci, aby mě ovládal. Miluji cestování. Proto nikdy nevyslovím, že nenávidím létání. Jen bych tím posílila ten strach. A já ho nechci posílit. Já si chci létání zamilovat a užívat si ho. Proto používám opačnou metodu. Když v letadle cítím strach, měním ho v sobě na odvahu, lásku, vděk, cokoliv, co mi pomůže docílit opaku.
Ale to je jiný!
Já nesnáším svého exmanžela, vedoucí, práci… ano, taky jsem zažívala tyto emoce. Asi jako každý. Já se však rozhodla, že nemají v mém životě co dělat.
Od nenávisti je blízko k lásce. A láska je mnohem hezčí.
No, zní to jako blbost, ale vše, co nenávidíme, je naším učitelem. Může nás to naučit přijetí některých situací. Být odvážný. Akceptovat, že každý z nás je jiný.
Můžeme se naučit spoustu skvělých věcí a díky tomu se staneme moudřejší, statečnější, odvážnější… cokoliv, co se máme naučit.
Můžeme tedy místo nenávisti cítit vděk za možnost vyrůst. A čím je ta situace náročnější, tím je náš růst větší.
Podívejme se tedy na nenávist úplně opačně. Jako na zrcadlo. Proč nenávidíme? Co v nás ta situace vzbuzuje? A představme si, že byste v sobě tuto emoci neměli. Jak by vám bylo? Jak byste se cítili? A chcete se tak cítit?
Tak s tím pojďme něco udělat, nástroje na to máme.
Jaké?
Jaký pocit cítíš v té emoci? Co tě tak rozčiluje? A proč? A chceš to cítit? A co tedy chceš cítit?
Tu sílu té emoce uvnitř sebe proměňuj v emoci, kterou si přeješ. Roztahuj ji v sobě a stále dokola. Ono to půjde. Za den, týden, měsíc, dva…, ale půjde.
Co nenávidíš?
Jak ti v tom je?
A zvládla už jsi někdy nenávist odstranit?
Krásné dny
Katriina 😇 💙