Sněhurky
Jednou se mi podařilo být u hovoru o ženách, které se vdávají za starší muže pro peníze. Které netvoří nic svého, nepracují a prý je to skvělé. Nemusí nic, jen si užívat peněz svého manžela. Jedna žena, která se zúčastnila hovoru, byla toho názoru, že je to v pořádku, že je to skvělé. A prý by do toho okamžitě šla. Chtěla by, aby ji někdo zabezpečil a ona nemusela pracovat.
Za prvé: je to samozřejmě v pořádku, pokud to tak vnímáte. Není na mě, abych kohokoliv soudila. Ale nečekejte, že vás to udělá šťastnými.
Za druhé: je rozdíl pracovat tak, jak bývá ve společnosti vnímáno. Tedy jít nešťastná do zaměstnání, tam si odbouchat svou směnu a vrátit se vycuclá domů. Tam se trápit s tím, že zítra tam musím zas.
Nebo si můžeme aktivně tvořit svůj život.
Ano, jít si za svým snem je velké rozhodnutí. Je to velký, obrovský výstup z komfortní zóny. Je to cesta plná kamenů a pádů. Chce to hodně odvahy, a ještě více pevné vůle. Chce to konzistenci a stálé hledání cestiček. Je tam spousta pádů a náročné vstávání. Ale stojí to za to. Jedině tak se budete cítit naživu. Nebudete stále čekat na záchranu. Nebudete se cítit na nikom závislé. Závislost je opak svobody. Každá závislost nás ovládá a má nad námi kontrolu.
A chceme být ovládány?
Já dříve čekala, že mě někdo zachrání. Žily jsme samy s dětmi, já mám hypotéku a bylo to velmi, skutečně velmi náročné. Můj sen tenkrát byl, že budu mít po boku muže, který za mě vyřeší můj život.
Je to velmi mylná představa o tom, jak vypadá skvělý život.
Nyní mám úžasného muže, který mi se vším pomáhá. Přitom si sám aktivně pracuje na svém snu, což je skvělé. Jenže jeho sen není můj sen. A i když jsme skvělí parťáci, každý jsme na tom světě sám za sebe.
Není to klišé. Je to fakt.
Každý člověk touží po něčem jiném. Každého jeho kreativní duch táhne někam jinam a ke štěstí nás nedovede finanční hojnost někoho jiného. My si potřebujeme vybudovat svůj vlastní život. Ten kreativní. Jedině to, co naplňuje nás samotné, nás udělá šťastnými. Nic jiného.
Ano, máme s manželem společné sny, a to je důležité, aby byly naše světy propojené. A moc si to společně užíváme. Ale zároveň pracujeme každý na tom svém a vzájemně se podporujeme. I to je nezbytné pro spokojený vztah.
Podpora a důvěra.
Muž má ženě pomáhat, a to by měla být naprostá samozřejmost. Jste team.
Ale my ženy jsme rovnocenné mužům. Nepotřebujeme zachraňovat. Potřebujeme obejmout. Empatii. Pocit, že rameno našeho milého je dost silné, abychom se na něm mohly občas vyplakat. Vědět, že jeho paže jsou dost pevné, aby nás držely, když někdy padáme. A úsměv takový, že se s ním dokážeme chechtat bez zábran na plné kolo.
A totéž my máme nabízet svým mužům.
Ženy, pojďme vzít život do svých rukou. Nečekejme, že nás někdo zachrání. Každý jsme tady na tom světě skutečně sám za sebe. Nezachrání nás ani zaměstnavatel, pokud nás zaměstnání, které vykonáváme, nenaplňuje. Je to přežívání a ne život. Může pomoct na přechodnou dobu, to samozřejmě ano.
Ale my chceme žít, tak pojďme žít naplno!
Sněhurka nejsme žádná z nás. Ano, každá z nás je nádherná jako Sněhurka. Nezáleží na velikosti oblečení, barvě vlasů a šířce boků.
Nikdo nás ale nezachrání a jestli na to budeme čekat, budeme spát v rakvích až do smrti.
Juj, a tam jen nuda. To je hodně malý prostor a my chceme tančit a smát se. Objímat se s přáteli a dětmi. Ale bez tvoření si svého světa to tak upřímně veselé není 😊
Tvoříš si svůj vlastní svět?
A jak se ti to daří?
A pokud netvoříš, co ti v tom brání?
