Kdo vlastně jsi?
Jaká jsi žena?
Položila sis někdy tu otázku?
Já kdysi platila za nešikovnou a zapomnětlivou.
Padaly mi věci, stále jsem něco někde zapomínala, rozbíjela, ztrácela.
A lidé se mi smáli – „z legrace“.
A já se smála taky.
Okolí mě tak zaškatulkovalo – a já to přijala.
Přistoupila jsem na tu hru o nešikovné Kátě.
Bylo mi v tom dobře?
Ne. Samozřejmě že ne!
Byla mi přiřazena nálepka a já ji akceptovala.
Já přistoupila na tu hru, že taková jsem, a je v pořádku, že se mi vysmívají.
Že je v pořádku mluvit o sobě jako o nešikovné a zapomnětlivé.
A je v pořádku, aby se mnou okolí tak jednalo.
Vytvořili jsme hromadně můj program – nešikovná – a já podle něj jela.
Je to stejné, jako když zmáčknete program na myčce.
Já už vůbec nešikovná nejsem.
Nikde nic nezapomínám, neztrácím, nerozbíjím.
Protože já už odmítla být obětí programu.
Nálepky, která mi byla přiřazena okolím.
Protože já taková nechci být.
Výmluvy typu:
„Já prostě taková jsem.
„Každý jsme nějaký.“
„Mám to po mámě.“
….. Nejsou pravda, ale iluze.
My tvoříme sami sebe.
My a nikdo jiný.
Někdo jiný jen v případě, že mu to dovolíme.
Jak vnímáte sami sebe?
Jak o sobě mluvíte?
Jak dovolíte, aby s vámi ostatní jednali?
Takoví skutečně jste.
Nikdy o sobě nemluvte ošklivě.
Ani z legrace.
Není to legrace, jen ponižování sama sebe.
Nikdy tak nemluvte ani o ostatních.
Není to legrace!
Je to odvádění pozornosti od vás samotných.
Od nějaké vaší bolesti, kterou chcete schovat.
Od něčeho, co se snažíte zakrýt.
Je to snazší, než zaměřit se na sebe.
Je tedy čas věnovat pozornost sama na sobě. 😊
Nádherná a dokonalá bytost 😇
A říkej si to každý den ❤️