Důvěra

Velice důležitým faktorem pro naše spokojené žití je právě důvěra.
Tuto skutečnost si někteří ani neuvědomujeme. Důvěru vnímáme pouze jako běžné, možná nic neříkající slovo, občas hozené v nějakém hovoru. Což ale není vůbec pravda.
Proč to tedy tak vnímáme?
Může to mít více důvodů.
Buď je pro někoho důvěra samozřejmostí, nebo ji vůbec nemá. Žije však v automatickém (nevědomém) programu a tato skutečnost mu uniká.

Lze ji rozčlenit na několik menších kousků, jako puzzle.

Důvěra v sebe – sebedůvěra.
Co je vlastně sebedůvěra?
Věřím si, nemám o sobě pochybnosti. Při činnostech jsem si jistá. Nepochybuji o své práci. Nepochybuji o svých slovech. Nemám ale potíže ani přiznat, že něco nevím nebo neumím. Že se mi něco nepodařilo.

Nepleťme si ji však s egem. To nás někdy mate a pokládáme ho za sebedůvěru. Opak je ale pravdou.

Ego je projevem naší nejistoty a schovává se za nepřirozené chování. Nutí nás ke chvástání, protože se bojíme přiznat, že něco nevíme nebo neumíme. „Všechno vím, všechno znám, všude jsem byl“ je typické pro nízkou sebedůvěru. Bojíme se, že budeme neviditelní, a předvádíme se. Chceme být vidět a slyšet.
Nebo naopak – neviditelní toužíme být. Obava mluvit nebo něco dělat, abychom to nepokazili, nutí k opačné potřebě. Strach udělat jakýkoliv krok z komfortní zóny nás svazuje a zůstáváme v situacích, které se nám nelíbí. Ve kterých jsme nešťastní.

Další díl do skládačky je – důvěra v ostatní lidi.
V partnera, děti, kolegy nebo přátele.
Pomáhá jak jim, tak nám.
Nedůvěra naopak ubližuje vztahům na pracovišti, v rodinách i mezi přáteli.
Při nedůvěře na pracovišti nemůže vzniknout kvalitní kolektiv. Je to zatěžující pro obě strany. Práce v takovém prostředí je náročná a vyčerpávající.

V jednom mém životním období mě pokoušela má důvěra v sebe. Zatěžovalo to samozřejmě celý kolektiv a ovlivňovalo práci. Já to chtěla zvládnout. Ta práce i ti lidé za to stáli. Já za to stála.
Tenkrát má otázka ohledně důvěry ve mně směřovala k zakladatelce projektu. 
Ona odpověděla s naprostou jistotou: „Samozřejmě, že věřím, že to zvládneš.“
Tato její důvěra ve mně byla obrovským motorem, který mě hnal.
Víra hory přenáší, je to pravda, a mně se to potvrdilo.

Bez důvěry v partnera je vztah jen nic neznamenající pouto. Kde není důvěra, není volnost, klid, upřímnost ani láska. Takový partnerský vztah je odsouzený k přežívání, nikoliv k radosti a souznění.

Co je pro mě naprosto neuvěřitelné, jak někteří rodiče ponižují své děti. Berou jim s takovou bezohledností jejich sebedůvěru. Dávají jim najevo, že jsou nedostateční, hloupí nebo nešikovní.
„Ty jsi úplně blbej, to je jako s debilem, ty jsi celej táta ….“
Takové šílenosti létají ve vzduchu a mně to za ty malé bytůstky bolí.
Učím se respektovat, že každý každý svou cestu. Možná tito ponižovaní človíčci mají tuto situaci zvládnout. Rodiče jim dali do vínku malou sebedůvěru. Zvládnutím jakékoliv náročné situace se stáváme silnějšími a moudřejšími. Možná budou tyto děti v dospělosti díky náročnému dětství silnější.
Nechci se dělat svatou. I já si vybavuji slova, která ode mě mé děti slyšely a teď mě velmi mrzí.

Také důvěra v situace nám dělá život snadnější a hodnotnější. Místo trápení se nad tím, jak situace dopadnou nebo dopadly, pomůže věřit tomu, že je vše tak, jak má být. Že se všechno děje, jak má. 
Nějaká zkouška nedopadla podle představ? Možná to tak nemělo být. Možná nás to má nasměrovat jinam.
Jen plynutí a důvěra dávají životu lehkost a radost.
Trápení se nad situacemi naopak dává tíhu a později nemoci. Také bere klid a svobodu.

Důvěru vnímám jako jeden z nejdůležitějších faktorů v našich životech. Je velkým nástrojem k lepším vztahům, prožitkům a tvoření.
Možná vám moje vysvětlení, proč to tak je, pomohlo poodkrýt nějaké vaše situace.
Proč se dějí, jak se dějí. A možná je budete nyní lépe chápat a třeba s nimi i jinak naložíte.

Co nám pomůže rozproudit důvěru?

Uvědomění si, že všichni máme stejnou hodnotu. Nikdo není víc ani míň. Pokud se vám někdo za něco vysmívá, ponižuje vás, nebo zesměšňuje, ukazuje tím jen svou vlastní nedůvěru. Je to jeho situace, a ne vaše. Vás se to v podstatě netýká. On nereaguje na vás, ale na sebe.
Po malých krůčcích můžete začít vystrkovat růžky.
Někde se ozvete a řeknete svůj názor. Někde se naopak nebudete obhajovat. Někde se nebudete nuceně smát. Někde budete mlčet a ne se za každou cenu zviditelňovat.
Po každém malém krůčku se budete cítit lépe a půjde to snadněji a snadněji.
A nakonec vás čeká nádherné osvobození od ega a nalezení vaší důvěry.

Krásnou cestu 😊

Je důvěra součástí tvého života?
Chybí ti v některých situacích důvěra?
Kde ti chybí?
A jak by vypadal tvůj den s důvěrou?
Co by se změnilo?

A výzva na závěr

Dnes věř víc sobě a lidem kolem. Uvědomuj si situace, kdy nevěříš, a měň je. 💚