K tomuto článku mě přivedlo několik hovorů se ženami. I pár náhodných hovorů, které ke mně dolehly v dopravních prostředcích. Ano, vím, poslouchat se nemá. 😊
Napadla mě díky nim otázka:
Kdy sis naposledy užila čas sama pro sebe?
Mají ženy vůbec koníčky?
Působí na mě totiž, že ne. Možná je to má domněnka a budu ráda vyvedena z omylu. Posledních pár hovorů mě však přivedlo k dojmu, že jen minimum z nich.
Když si žena najde partnera, často zahodí svůj život. Žije jen ten jeho.
Je samozřejmě v pořádku a žádané, aby partneři vedli společný život, měli společné přátele a koníčky. To vede k prohloubení vztahu, ke společným hovorům a nádhernému sdílení života.
Ale co vede ženy k tomu, zahodit svůj život, přátele a koníčky?
Když se ženě narodí miminko, často úplně ztrácí samu sebe. Vím, že je náročné se s děťátkem sžít. Mám dvě. Ale proto máme partnery, aby pomáhali a také přebírali plnou zodpovědnost za péči o děťátko.
Ale děje se to skutečně?
Já dnes ráno vzala mou milovanou knihu a utopila se v jejích řádcích. Bylo to nádherné. Avšak později, během hovoru s jednou mou známou, mi na otázku, co čte ráda za knihy, odpověděla téměř dotčeně, že na to nemá čas.
A co tedy celé dny děláme, že nemáme čas si ani přečíst pár řádek?
A kdy budeme mít čas na sebe a pro sebe?
A kde je tedy všechen ten čas?
Jaké jsou vaše koníčky?
Mě toho baví hodně. Nedělám vždy všechno, ale to, co se mi zrovna chce nejvíc, nebo co cítím, že zrovna potřebuji. Baví mě běhat, číst, psát, procházet se, cestovat, poslouchat hudbu, vést hluboké hovory s přáteli, meditovat…
Mě by však zajímala odpověď na otázku, jak se cítíte ve svých životech, když nemáte čas na to, co vás baví a naplňuje?
Co je vaším motorem?
Žena je velmi emotivní bytost a někdy má pocit, že musí dělat vše proto, aby bylo spokojené její okolí – její milovaní. Možná proto ztrácí samu sebe, protože chce dát vše těm, které miluje.
Ale ono to není úplně v pořádku. Aniž by si to uvědomovala, ztrácí tím totiž svou hodnotu. Její nejbližší často její lásku a péči berou jako samozřejmost a neopětují to, co je jim dáváno.
Žena se tím dostává sama do pasti. Nedostane se jí většinou potom už pomoci ani vděku.
Způsobuje si často sama toto nastavení ve slepé víře, že dělá to nejlepší.
Opak je pravdou.
Už si ani nevzpomene, jaký byl její život před tímto nastavením, a to nové – žena pro všechno – se stane jejím normálním životem.
Jak z toho ven?
Vzpomeňte si na ten čas, kdy jste si užívali nějaký svůj koníček. Na ten pocit a emoci, kdy jste tou činností byli pohlceni. Na tu radost a úsměv ve tváři. Na tu euforii.
Ale myslím tím skutečný koníček, ne vymítač mozku, jako jsou sociální sítě.
Bylo to krásné že. 😊
Pojďte tedy rodinu pomalu přenastavit na to, že máme všichni právo na svůj vlastní čas a radosti a vzít si zpět, co nám patří úplně každému – naše vlastní radosti.
Zapojte je pomalu, ale jistě, do činností v domácnosti. Vyhraďte si svůj čas a přes to nejedete vlak. Zavřete se do ložnice s knihou a nikdo tam nesmí.
Najděte zase sami sebe a svou radost z prožívání toho, co je jen vaše. Ona to rodina také ocení, protože budete víc nabytá, odpočinutá a natěšená na společné prožitky.
Víte proč?
Protože se zase zdravě nadechnete.
Najdete zpět svůj motor, najděte zase svůj čas a uvidíte, jak se rodina promění s vámi. 😊
Co dnes uděláš jen pro sebe? 😇
Jaký koníček si užiješ? 💚