Co je smůla a co štěstí?

Co je to vlastně ta smůla?
A co štěstí?
Přemýšlím při psaní tohoto článku, co pro mě tyto dvě věci vlastně znamenají. Ani přesně nevím, co mě k jeho napsání přivedlo.
Nedávno jsme na toto téma vedli rozhovor s jedním mým úžasným kamarádem. Možná vzpomínka na ten milý hovor.

Co pro nás obecně znamená štěstí?
Považujeme za štěstí, že se dostaneme na školu, na kterou si moc přejeme jít.
Koupíme něco ve velké slevě, po čem dlouhou dobu toužíme. Potkáme člověka, se kterým je nám krásně. Dostaneme skvělou práci. Podaří se nám levně koupit vysněná dovolená…
Je to skutečně štěstí?
Co se za tím skrývá, za tím mít štěstí?

Někdy máme skutečně šanci dostat se někam, kam si nevěříme, že se dostaneme. Šanci dostat něco, v co nevěříme. Jen po tom toužíme. Pak je na nás, jestli se té příležitosti chopíme. Jestli se jí ujmeme s hrdostí, radostí a dáme do toho vše, co zaslouží.
Dostaneme možnost mít něco, co skutečně chceme.
Co se však stane, pokud se té možnosti nechopíme tak, jak bychom měli? Jak si zaslouží? Možná o ni přijdeme. Dostali jsme šanci, ale nevážili si jí. Tak proč bychom měli nadále mít tu výsadu?

Pak je tady také naše vlastní tvoření. Flow.
Výsledkem našeho úsilí se dějí věci, které nazýváme štěstím.
Něco dlouho tvoříme. Směřujeme tím směrem pozitivní pozornost. Věnujeme tomu čas a úsilí. A zasloužíme si dostat po čem toužíme. Co bylo terčem naší snahy. Jako magnet jsme přitáhli, co bylo naším přáním.
Lze to považovat za štěstí?
Možná, já to ale nazývám naším tvořením.

A co je tedy smůla?
Může to být právě ztráta něčeho, co jsme si nezasloužili. Nebo naše negativní tvoření. Naše strachy, které máme v hlavě a přemýšlíme o nich a tím je přitahujeme jako magnet. Možná to není jen naše cesta a je potřeba hledat jinou.
Může to být nějaká zkouška, díky které máme možnost stát se moudřejší a silnější. Bohatší i o nějakou zkušenost.
Ale jak v té situaci vidět zkušenost? Jak z ní dostat tu moudrost?
Vnímat, dívat se, ptát se sama sebe. Být upřímná.
Něco se nám nedaří, proč? Co nám ta situace ukazuje? Co nás má naučit?
Vždy je nějaký důvod.

Je jen na nás, jak se té příležitosti chopíme. Buď ji nazveme smůlou, nebo situaci zvládneme a vezmeme si z ní, co nám dává. Všechno se děje z nějakého důvodu. Nic není jen tak.
Máme samozřejmě i druhou možnost. Kňourat, stěžovat si, svádět to na smůlu, geny… a nevezmeme si nic. Budeme padat ještě níž a nenastane řádná změna. Při lepší příležitosti zůstaneme tam, kde se zrovna nacházíme.

Smůla nebo štěstí pro mě neexistují. Vnímám je jen jako situace, které se dějí na základě našeho tvoření a myšlení. Našeho flow.
Situace je prostě situace a není potřeba jí dávat nálepku smůla nebo štěstí.
Když se na nějaké zasekneme, pomáhá si ji rozebrat. Být k sobě upřímná. Jen tak z ní můžeme dostat tu skutečnou podstatu, proč se děje.
Položit si otázku, proč se situace stala.
Co mi ukazuje? Kam mě vede? Co mě má naučit?
A pak můžeš pokaždé vyjít obohacená.

Jak vnímáš smůlu nebo štěstí?

Díváš se na situace jako na ukazatele?