Zajímavá otázka, kterou bychom si měli položit každý z nás, a to několikrát denně. Hlavně při vzteku, strachu, naštvání, sebelítosti, tedy při emocích a myšlenkách, které nám nejsou komfortní. Které nás tahají do nepříjemného stavu. Emocích, ze kterých je nám zle, bolí hlava, tělo, chce se nám plakat.
Přidejte si každá sama cokoliv, na co si vzpomenete.
Proč?
Když se tě zeptám, co skutečně tvoříš ve svém vlastním životě.
Jak na to odpovíš?
Jak si můžeme pomoci?
Podíváme se na naše nastavení. Nastavení znamená automatické chování, mluva, emoce, reakce, strach. Veškeré naše chování, na které jsme zvyklé, ale není to naše vědomé rozhodnutí…
A podle toho všeho si vytváříme náš vlastní svět.
I když si myslíme, že je naše chování vědomé, často není. A spousta lidí se právě při tomto rozhovoru rozčílí, že říkám blbosti, že se má pod kontrolou. Málokomu se samozřejmě líbí představa, že nejedná podle svého vlastního rozhodnutí, ale podle svého nastavení. Tedy jako automat. Už to rozčílení, oboření se a vztek však znamená nevědomé chování. Naše nevědomá obrana.
Naše jednání, mluva, emoce, reakce… Podle toho všeho můžeme zjistit, určit, co skutečně ve svém životě tvoříme.
Když chci klid, ale dohaduji se doma s manželem, tak ho nikdy mít nebudu. Toužím mít více financí, ale stále chodím do toho samého zaměstnání – jak můžu tedy dosáhnout svého snu mít více peněz? Pokud chci lepší zdraví, jím zdravěji? Sportuji? A s tím se samozřejmě pojí i negativní emoce, které nám zasévají jed do těla.
Takže co skutečně tvořím ve svém životě?
Pokud se z jakéhokoliv důvodu lituji: rodina nepomáhá, nemám žádné přátele, mám málo peněz, nikdo mi nerozumí… ano, jsou to samozřejmě náročné situace, ale co pro to, aby to bylo jinak, dělám?
Uvědomuji si své jednání natolik, abych si zjistila, jaký je důvod mého osamocení?
Pokud mi nikdo nepomáhá, jak oslovuji rodinu, aby mi pomáhala?
A jak mi vlastně je v té emoci lítosti? Je mi hezky, nebo špatně?
Tak co si vlastně teď přesně ve svém životě tvořím?
Podporuji se v tom, jaká jsem chudinka, místo zastavení se a uvědomění, že já žádná chudinka nejsem? A co s tím, co mě dostává do téhle emoce, sakra udělám?
Jak správné tvoření?
Upřímnost sama k sobě je základ. Nehledat příčiny svého stavu někde jinde. Každý z nás je zodpovědný za svůj život sám.
Ano, každý pocházíme z jiného prostředí, každý máme jinou výchovu, vzdělání, průpravu na reálný život. To však neznamená, že s tím nemůžeme nic udělat. Vždycky máme možnost volby.
Je to náš život, naše rozhodnutí, naše emoce.
Není to lehké odhodlat se ke změně. Jsme na takovýto život zvyklí a neumíme to jinak. A mysl nám aktivně podsouvá výmluvy. Je velmi kreativní a nápaditá, to víme už dávno. Nemám čas, nemám peníze, jsem unavená, stejně to nemá smysl, vždycky to dopadne stejně, nemám na to vzdělání, už jsem stará, dnes už je pozdě, zítra je taky den. Když to dnes odsunu, nic se nestane, stejně mě nepřijmou, jsem prostě taková, každý jsme nějaký, já za to nemůžu, máma je taky taková, máme to v rodině, já jsem ryba, ryby takové jsou…
No výmluv je dost a je velmi snadné jim podlehnout. A ten strach, panečku, ten nám taky dává zabrat.
Ale vlastně je také velmi snadné nepodlehnout. Rozhodnutí je jen na nás. Jsou to jen naše výmluvy a strachy a nemůžeme tedy svádět to, že jsme se rozhodli s naší situací nic neudělat, na rodinu, výchovu, geny…
Takže jaký život si tvořím? Přesně takový, jaké jsou mé emoce, slova a myšlenky a jak jim podléhám.
Jaké jsou mé výmluvy a omluvy pro své činy a nečiny.
Jaké situace mám ve svém životě a jak jsem s nimi spokojená, skutečně spokojená, a co s nimi v případě nespokojenosti dělám.
Náš život také tvoří naše nejbližší okolí. Našich 5 nejbližších přátel svědčí o našem životě.
Máš přátele, se kterými společně pomlouváš všechny okolo? Tak jsi drbna, nic jiného. Máš okolí, se kterým si stěžuješ na svůj život a společně si přitakáváte? No tak jsi jen čistá sebelítost.
Máš okolí, se kterým se bavíš o tom, jak je dnešní svět hrozný, jak hrozná je válka, jak je draho. Jak ti je po takovém hovoru a co si tedy tvoříš ve svém životě?
Máš okolí, se kterým mluvíš o tom, co zrovna krásného tvoříš ve svém životě? Jak si buduješ svůj sen? Tak v tomto případě jsi skutečně tvůrce svého života.
Jaký život si tvoříš?
Jaké je tvé okolí?
Jaké vedeš hovory?
V čem je ti krásně?