Ty za to můžeš!

Chytla mě záda, bolí jako čert a nemůžu se pořádně hýbat. Je to zvláštní přirovnání, kdo ví, jak bolí čert? 😄
Nemůžu spát, hlídám si každý pohyb, protože vím, že ten špatný, nekontrolovaný by mě vyautoval na několik dnů.
Můj masér už má WhatsApp s SOS záležitostí.
Trpím každou vteřinu a je to samozřejmě vyčerpávající. Cítím se úplně KO. Nejde se ani soustředit. Bolest mě ochromila a ovlivnila kompletně můj život. Způsobila také to, že se soustředěním jen na ni a žiji tím pádem úplně nevědomě.

Tak a konec kňourání a jdeme si rozebrat celou situaci.

Jak se stala tato záležitost s bolavými zády?
Já se prostě a jednoduše naštvala. Někdo mě naštval a já na tu hru přistoupila. Já jako začátečník poslechla svou mysl, která mi všechny tyto blbosti podsunula. S tím samozřejmě přišla sebelítost a ublíženost. To vše způsobilo, že se záda stáhla, a šup, bolest je na světě.

Co se tedy přesně přihodilo?
Stala se nějaká situace, která mi nevědomě připomněla minulost. Stala se sice teď, ale já zareagovala tak, jak byl můj program zvyklý z dřívějších let. Automaticky a naučeně.

Dává smysl žít takovým životem? V takových emocích a následně bolestech?
Ne, samozřejmě že ne.
Vždyť to vůbec není hezké.
Já tedy nyní děkuji svému tělu za jeho reakci, protože mě upozornilo na mé nesmyslné nastavení a na to, že bych měla něco změnit.

Soustředění se na bolest způsobuje, že se stává větší a silnější. Čemu věnujeme pozornost, to roste. S tím roste i vztek. V horším případě vztek na osobu, která mě naštvala, ač to byla má emoce, a ne její. V lepším na mě samotnou, že jsem se nechala takhle napálit myslí.
S tím vším je spojena také nevědomost, protože soustředěním se na bolest zapomínáme na vše ostatní a způsobujeme si ještě větší trable. Zapomeneme klíče, brýle…
Roste vztek, sebelítost, bezmoc.

Co tedy pro sebe můžeme udělat, když už se něco takového přihodilo?
Maximální přítomnost, abychom si neubližovali ještě více. I když je to někdy náročné, protože tělo občas skutečně velmi trpí.
Vnímání svých pohybů. Trénujeme tím i přítomný okamžik.
Nelitovat se, nepropadat diskomfortu a tím ho neposilovat.
Pomůže nám i uvědomění, že situace už se stala a není potřeba příště tento program opakovat.

Jak toho docílím?
Být sebevědomá, to znamená být si stále vědomá sama sebe.
Chtít své nastavení změnit. Neházet své emoce na ostatní, ale skutečně si přiznat, že jsou jen mé.
Situace se sice dějí kolem nás, ale reagujeme na ně my.
Hodina ve vzteku je jako když se připravíš o hodinu života, který jsi mohla využít mnohem příjemněji.
Když se tě zeptám, zda chceš žít o hodinu méně, co odpovíš?...
A přitom si dobrovolně necháváme utéct tolik svého času v naštvání, sebelítosti, strachu a podobných nesmyslech.

A takto si necháváme zmizet i život, který žijeme v automatických nastaveních. V okamžicích, kdy jednáme nevědomě nebo na základě našich předchozích negativních zkušeností.
Klidně si v těch momentech, kdy tě ovládají emoce, představ, jak si nahoře odškrtávají hodiny tvého života a kroutí nevěřícně hlavou. Poslali tě sem, ať si tady užíváš, a ty si přitom dobrovolně zkracuješ pobyt.
S každým takovým okamžikem, jako když si odstřihneš kousek ze svého života.

Jak si pomoct?
Když tě někdo naštve a pocítíš křivdu, lituješ se nebo zažíváš nějaký absurdní strach, uvědom si, že je to skutečně jen tvé. Mysl ti bude namlouvat, že ne, že to způsobil ten druhý. Ona to jinak neumí, je jako nevychované dítě.
Jak ti to ten druhý mohl způsobit? Copak ti rozkázal, abys se cítila takhle? Řekl: „Buď vzteklá?“
Neřekl, tak kdo to způsobil? Ty přece, ty jsi svobodný člověk a ty sama ses rozhodla se takhle cítit.
Zeptej se v té situaci, co ti ukazuje, kam tě vede, co ti zrcadlí.

Mně má situace ukazuje, že mé naštvaní pochází z minulosti, kdy mě ovládal strach. Ano, i tenkrát to byla moje emoce a já to dovolila. Ale teď už to nechci. Já se rozhodla být zodpovědná za svůj život, a ne ho přehazovat na ostatní.

Víš co, vychovej si svou mysl a s láskou 🥰  Nenech ji, aby tě ovládla jako nevychovaný pes, který tě bude vláčet blátem. 
Vychovej ji tak, aby ses cítila stále v radosti a lásce, jako s tím milým pejskem 😊

Co ti ukazují tvé situace?
Uvědomuješ si někdy, že tě ovládají tvé emoce?
Jak si pomáháš, aby tě neovládl strach, vztek, lítost a podobně? 💚