Předpokládám
Že víš, co máš dělat.
Že to uděláš správně.
Že to uklidíš.
Že se budeš chovat, jak chci.
Že to umíš.
Že to víš.
……
V mém okolí se nachází a nacházelo spoustu lidí, hlavně žen. V současné době však už ne tolik jako dříve. Nemám už potřebu mít kolem sebe široký okruh lidí. V posledních letech se velmi zúžil.
Mám menší a menší potřebu komunikace a vyhledávám spíše hovory, které mě obohacují. Ty mě těší.
Nelze si však nevšimnout, kolik témat se stočí směrem k partnerům, kolegům nebo přátelům. Bohužel v tom negativním slova smyslu. Naštvání, pomluvy, stížnosti ani nadávky nebývají výjimkou. Tyto emoce jsou takovou samozřejmostí, až je to zarážející.
Co je faktem, spousta těchto situací vychází z předpokladu, že druhý přemýšlí jako já. Že má reakce, emoce, přemýšlení jako já a řeší situace jako já. V opačném případě přichází zloba, vztek a pomluvy. Také pocit nepochopení nebo neúcty…
Opak je však pravdou.
Nikdo nepřemýšlí jako ty, jako ten druhý. Každý jsme naprostá individualita, naprosto jedinečná bytost.
Proto nemůžeme mít stejné myšlenky.
Proto nemůžeme předpokládat, že někdo bude přemýšlet jako my.
Že kamarádka pochopí, co si myslíte. (Má vlastní a teď už bohudíky vysvětlené situace s mou milovanou kamarádkou, kterým se už nyní smějeme.)
Že kolegyně bude mít v práci systém jako vy.
Že manžel ví, co chcete, aby dělal…
Díky tomuto předpokládání tvoříme spoustu věcí, ale rozhodně ne příjemných.
Tvoříme doslova bordel. Jak ve vztazích, tak v našich hlavách.
Tam vznikají křivdy, lítosti a naštvání.
Ničíme si vztahy i naše zdraví.
Proč?
Protože bordel v hlavě znamená negativní emoce a ty se rovnají nemocem.
Přitom stačí úplná maličkost.
Uvědomit si, že každý vidíme situace naprosto jinak. Chápeme věci jinak. Každý umíme něco lépe, něco hůře. Každý se učíme jinak rychle.
Každý jednáme na základě svých zkušeností a emocí. To neznamená špatně. Jen jsme každý prostě jiný.
A tak je to v pořádku.
Díky těmto rozličnostem se můžeme vzájemně učit a společně růst. Vést krásné hovory, které bývají někdy náročnější, ale při vzájemné ochotě naslouchat nás dovedou do nádherné hloubky. Díky nim se také můžeme naučit, jak správně a láskyplně komunikovat. Naučíme se vnímat jeden druhého.
Také se ale můžeme naučit stát si za svým názorem.
Díky těmto rozličnostem je svět krásný, protože se můžeme stále učit nové věci.
Představte si, že bychom byli všichni stejní.
No bylo by to přinejmenším divné a asi i dost nuda.
Takže odnaučme se předpokládat a naučme se větší moudrosti. Bude nám všem mnohem lépe. 😊
Jak na to?
Je to dovednost jako každá jiná.
Když začínáte cítit naštvání nebo nějaké rozladění kvůli někomu, vzpomeňte si na naše rozličnosti.
Ten druhý, kvůli komu cítíte tuto emoci, vás nechce naštvat. Jen vidí situaci naprosto jinak. Třeba to pro něho jen není natolik důležité. Nebo ho nenapadlo to, co vy považujete za samozřejmost.
Někdy stačí laskavé upozornění. Někdy jich je potřeba několik.
Trpělivost je vaším přítelem a dělá vám velmi dobře.
Pokud vás válcuje mysl, máte v hlavě různé negativní příběhy a není vám hezky, znamená to, že jste špatně.
Zastavte všechny tyto příběhy!!!
Když to nejde, vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy vám bylo hezky.
JAKOUKOLIV. Nedovolte mysli, aby vás ovládla.
Až poté jednejte. Laskavě. 😊
Laskavost je také vaším přítelem, protože pomáhá.
Negativní emoce nejsou přátelské, ubližují.
Rozhodnutí je vždy na vás.
Jak se chcete cítit?
Klidně a s úsměvem, nebo naštvaně a ublíženě.
Ač se tomu špatně věří, skutečně je to jen na vás. 😊
Předpokládáš?
Umíš laskavě komunikovat situace?
Štve tě někdo ve tvém okolí?
