Všichni milujeme Vánoce, tedy říká se to. Vánoce jsou svátky klidu a míru. Tedy říká se to.
Ale je to tak skutečně?
Já se letos setkávám převážně se ženami, které vnímají pravý opak. Pro ženy jsou svátky primárně obdobím stresu. Uklízí, pečou, nakupují dárky a k tomu chodí ještě do práce, starají se o domácnost a rodinu.
Zdá se to absurdní jen mně?
Téměř všechny ženy, které potkávám, vypadají uštvaně, vyčerpaně a vystresovaně.
Proč to tak je?
Podíváme se na to z více úhlů pohledu.
Za prvé je to nastavení, předané rodinami a společností.
Na Vánoce má být všechno perfektně naklizené, nazdobené, protože to dělaly naše maminky a babičky. Má být hodně napečeno. Čím více druhů cukroví, tím jsme lepší hospodyňky. A protože co kdyby někdo řekl, že napečeno a naklizeno nemáme.
Na mou otázku, proč to tak dělají, proč se tak štvou, většinou odpovídaly – protože to tak mám ráda, tak to chci.
Ale proč?
Protože to tak na Vánoce má být.
Ale proč to tak má být? Proč to tak máš ráda? Jsi ráda takhle uštvaná? Nerada si užíváš klid a Vánoce?
Na tohle už žádná odpověď nepřišla.
A není ta cena za tu „dokonalost“ vysoká?
Ta dokonalost, za kterou se honíme a která stejně neexistuje, nám sebere radost a prožitek, který bychom skutečně mohly a měly mít. A to je setkání s blízkými. Vnímání atmosféry, která se v tento čas line. Klidně i ty pohádky u televize. Volný čas pro sebe. Cokoliv, co nám vánoční čas nabízí. Ale rozhodně nenabízí stres. Ten jsme si vytvořili sami.
Ženy jsou také emotivní a chtějí udělat radost rodině. Chtějí pro rodinu to nejlepší. Dárky pro děti, dobroty pro všechny a mají možná pocit, že to k atmosféře patří.
Ale další otázka je – dají rodině skutečně tu vánoční pohodu tím, že se samy uštvou?
Milující rodina to vidí a cítí a měla by pomoct.
Rodina, která tuto skutečnost přehlíží, by měla sednout ke stolu a vést o tomto problému láskyplný hovor. Maminka má stejnou hodnotu jako všichni členové rodiny. A měla by o tom ostatním dát vědět.
Každá žena by si tuto svou hodnotu měla uvědomit. Pokud ji však sama snižuje tím, že se k sobě tak nechová, dovoluje tak ostatním, aby ji vnímali jako méněcennou. Jako někoho, kdo to všechno zvládne a není potřeba mu pomáhat. Zachází s ní tak, jak ona zachází sama se sebou.
Vánoce jsou skutečně svátky klidu, a to pro všechny bytosti. Ale jaká bývá realita? Rodina se dívá na pohádky, jí cukroví, má naklizeno a vánoční výzdobu. Maminka klidně může poklízet a stát u plotny.
Ne, nemůže! Celá rodina má ruce a tatínek i děti skutečně můžou pomáhat úplně se vším.
Co říkají maminky, když se ptám, proč jejich rodina nepomáhá?
Ale já si uklidím nejlíp. Než jim to vysvětlím, udělám si to radši sama. Mně to nevadí. Oni tak dobře neuklidí.
Cože? Tyhle výmluvy jsem slyšela od žen, které vypadají jako zombie, stěžují si, že nic nestíhají a že si přejí, aby už byly Vánoce pryč.
No tak ale ženy, proberte se!
Ani vy jste neuměly napoprvé všechno perfektně, a jak jste se to naučily? Párkrát rodině ukážete, co po nich chcete, a když nepolevíte, plnohodnotně vás zastanou ve všech oblastech.
Není maminka a zbytek rodiny. Jste tým, jste parťáci, jste rodina a jste si všichni rovni.
Také mám ráda světýlka, výzdobu a vánoční cukroví. Ale ten stres a honění se za úklidem, dokonale umytými okny a hromadou cukroví mi za to skutečně nestojí.
Do Vánoc je už jen pár dnů. Nemám naklizeno, umytá okna ani stromeček.
Upečeme s dětmi perníčky 23., pustíme si koledy a budeme je spolu zpívat. Tak jako vždy. S úklidem mi pomohla paní na úklid, ale ne vánočním, stabilním. Salát zřejmě udělá manžel s dcerou a stromek nazdobíme společně, s koledami. Na Štědrý den rodina obalí řízky a společně uděláme občerstvení. Tak jako vždy. Od té doby, co mám děti, děláme vše společně.
Miluju Vánoce a chci mít pohodu a klid. A je mi skutečně jedno, zda je uklizeno, kolik je cukroví, v jaké barvě je stromek. A miluju sebe, takže si chci užít klid. A miluju svou rodinu a nechci, aby měli vystresovanou maminku a ženu.
Jak to máte vy, pomáhá rodina?
Milujete Vánoce?