Sport jak ho možná (ne) znáte

 

Napadlo mě napsat článek na téma sport. Tato oblast je v mém životě poměrně důležitá a stále se vyvíjí.

 Prošla několika fázemi a momentálně je v té, kterou bych opravdu nečekala.

Přišlo mi proto fajn podělit se o své zkušenosti.

 

Sport je důležitý, o tom není pochyb. Prospívá tělu i duchu.

Já však dlouho netušila, že je velmi důležité To, jak sportujeme.

I já, jako většina žen, navštěvovala různá fitka a vyzkoušela několik druhů sportů. Pro všechno se na chvíli nadchla a poté přešla na jiný.

Co mě opravdu bavilo, byl Fit box. Bylo to energické i díky cvičitelce, která ho vedla. Když otěhotněla, přestala cvičit. Nastoupila místo ní jiná a lekce úplně ztratily šťávu.

 

Velké zklamání vedlo k hledání jiného kurzu na internetu. Během toho na mě vyskočilo okénko s nabídkou osobní trenérky.

Hromada trpaslíků v mé hlavě zrazovala – Budeš tam sama, nebudeš se moct ulít jako to děláš. Je to drahé, to nezaplatíš. Ve fitku dáš minimum oproti této ceně.

Já však vzala telefon a číslo vytočila.

 

Co se mnou udělala tato žena během jedné hodiny, vydalo za dvacet lekcí ve fitku.

Vyřízená, překvapená, ale nadšená. To je popis mého stavu po první lekci.

Největší překvapení bylo zjištění, že jsem celé roky cvičila špatně.

Špatně držela tělo, dýchala, stála, hýbala se… Mé ego to nechtělo slyšet, já byla přeci skvělý sportovec!

Tady se ukázala obrovská výhoda osobních trenérů – kontakt, korekce, vedení. 

Tady se neschováte v davu.

 

Každou další lekci má mysl podsouvala výmluvy, proč vynechat – Bolí mě hlava, v krku, jsem unavená, nemám čas…

Byla to dřina a mně se nechtělo, ale já to nevzdala.

Za pár lekcí se má fyzička a výkon dostaly na takovou úroveň, jako nikdy předtím.

 

Jednou mi trenérka nabídla, že mě naučí běhat.

Neeee, nesnáším běh – Trpaslíci nechtěli a já je poslechla.

Samozřejmě, že už běhám a běh miluju..

 

Celý život mě bolela záda.

 Má trenérka mi nabídla, že bychom přešly na jiný typ tréninku. Správné držení těla místo zlepšování fyzičky. Nazvala bych to zdravotním cvičením.

No to ani náhodou, mám fyzičku jako nikdy dřív, dokážu to, co málokdo.

Nicméně mé bolení zad říkalo něco jiného.

Tak co myslíte, že dělám?

 Učím se správně sedět, stát, chodit. Používat vnitřní svalstvo, o kterém ani nevím, že ho mám.

A světe div se — záda přestávají bolet. A když bolí, dokážu si uvědomit svůj špatný postoj a srovnám se sama.

 

Je potřeba si přiznat, že mít fyzičku je super, ale v mém případě hrálo velkou roli ego. Všichni chválili, mou skvělou formu. To mi dělalo dobře.

 

Cvičení nás nemá ani ovládat. Znám ženy, pro které se stal sport závislostí.

Nemáme ho brát ani jako povinnost – jako musím, ale potěšení.

Nic v životě nemá být závislost, povinnost, ani ego.

Život má být radost, každá jeho součást. Zrovna tak sport.

 

Těším se na cvičení, zrovna tak jako na tu úžasnou, trpělivou ženu, která mě s laskavostí, ale pevností vede už několik let.💚

 

 

Taky jste někdy podlehli svému egu při cvičení?

Jak by vypadal váš ideální trénink?