ÚNAVA

Zajímavé pro mě bylo dnes pozorovat, jaké emoce přináší únava.
Mé poslední dva týdny byly velmi naplněné a odpočinek se mi tam moc nevešel. Přicházely další a další výzvy a zážitky a všechny krásné a já je chtěla zvládnout. Z různých důvodů byl ošizený i můj spánek. Víme, že nás tělo drží, dokud je to nutné.
Pak povolí a my pocítíme velkou únavu.

Emoce, které na mě dnes ve stavu únavy útočí, bych popsala jako pocit zmaru, lenosti, nechuti a deprese. I když nemám důvod. Považuji se za velmi šťastného člověka. Uvažuji o tom, z jakého důvodu se dostavují takové pocity, které by mě s chutí stáhly dolů, na pověstné dno.

„Znáš ten pocit, kdy tě únava stáhne dolů, i když k tomu není důvod?“

Mysl nás v některých dnech napadá mnohem víc než obvykle. Vyčkává trpělivě v koutě, až přijde její chvíle. Ta chvíle bývá právě únava a vyčerpání. V takových momentech jsme méně odolní a ona nám bez meškání hodí s radostí udičku. Vytasí silné zbraně, jako ublížení z minulosti, křivdy, osamocení a podobné lahůdky. Sebelítost, někdy vztek, ublíženost, možná strach.
Na nás je, zda ji na návnadu skočíme a chytíme se jako rybička.

Co s tím?

Hlavně nepodlehnout a uvědomit si, že to nejsme my, ale naše mysl – a my nejsme naše mysl.
A pak zapracovat na tom, jak ji odehnat.

Každému funguje něco jiného.
Někdy je fajn se rozhýbat. Alespoň trochu i při únavě a udělat to nejnutnější. Rozbít tím mysl a nedat jí prostor podsouvat, protože ji zaměstnáme jinou činností.
Uvědomit si, co všechno v životě máme, a pocítit vděčnost i za každou maličkost.
Smát se absurditě našich nechtěných (negativních) emocí.
Vzít si knihu a číst, pustit hudbu – ne melancholickou a smutnou, ale naopak veselou nebo svižnou.
Nebo se skutečně uložit na gauči a vědomě si odpočinout u filmu.
Každému funguje něco jiného a je dobré si najít, co potřebujeme. Rozhodně je lepší vyzkoušet několik věcí a najít, co funguje, než se poddat blbé náladě.

Co rozhodně nedoporučuji, je zaseknout se na mobilu. Naopak – zahoď mobil, ten ještě víc unaví a ztratíš celý den scrollováním. Nálada je stejně špatná, únava větší a den v háji.
To je špatné skóre.

Občas je fajn jít za své hranice, pokud to má ovšem skutečně smysl. Poté je ale důležité dopřát si odpočinek, rekonvalescenci a péči.

Někdy není na výběr a situace vyžaduje jít i přes vyčerpání pevně dál. V těch chvílích si sáhneme do svých rezerv. Někdy i velmi hluboko. Není to však dlouhodobě udržitelné. Naše tělo tím trpí. A ono nám to vždy vrátí, pokud ho neposloucháme.
Poslouchejme tedy naše těla a dávejme jim, co potřebují a naopak, neposlouchejme naši mysl 😊

Co pomáhá tobě, když na tebe útočí mysl? 😇