Dobrá zpráva je, že tyto emoce můžeme dostat pod kontrolu. Můžeme se osvobodit.
Nenechte se zmást vaší myslí, která omlouvá vaše chování absurdními výmluvami: „Já jsem prostě taková, já to mám v genech. Já jsem po tátovi, ten je taky takový.“
Chcete být zajatci emocí, nebo chcete být svobodní? 😊
Jasně, že výmluva je pohodlnější než dělat něco. Navíc je svoboda sladší, věřte mi 😊
Co děláš proto, abys ovládla své emoce?
Ovládají tě nějaké emoce?
Bez důvěry v partnera je vztah jen nic neznamenající pouto. Kde není důvěra, není volnost, klid, upřímnost ani láska. Takový partnerský vztah je odsouzený k přežívání, nikoliv k radosti a souznění.
Je důvěra součástí tvého života?
Chybí ti v některých situacích důvěra?
Kde ti chybí?
A jak by vypadal tvůj den s důvěrou?
Co by se změnilo?
Co je tedy vlastně štěstí?
Hledání cest, zkušeností a moudrosti s úhlem pohledu, který nám pomáhá otevírát další možnosti.
Odvaha postavit se nezdarům a hledání odpovědí v nich.
Odvaha vykračovat směry, kterými nám obavy doposud nedovolily jít. Odvaha postavit se svým strachům a bortit mantinely. Odvaha žít svůj vlastní život.
Žít tady a teď. Ne v minulosti a křivdách.
Cítit vděčnost za to, co v životě máme.
Co je pro tebe štěstí? 💗
Cítíš se šťastně? 💚
Proč máme potřebu něco komentovat a hodnotit. Proč máme potřebu na něco negativně reagovat, i když se nás to netýká?
Co to o nás vypovídá?
Nemluvíme vlastně o nás samotných?
Máš potřebu něco negativně hodnotit?
A jak reaguješ na negativní hodnocení?
„Znáš ten pocit, kdy tě únava stáhne dolů, i když k tomu není důvod?“
Mysl nás v některých dnech napadá mnohem víc než obvykle. Vyčkává trpělivě v koutě, až přijde její chvíle. Ta chvíle bývá právě únava a vyčerpání. V takových momentech jsme méně odolní a ona nám bez meškání hodí s radostí udičku. Vytasí silné zbraně, jako ublížení z minulosti, křivdy, osamocení a podobné lahůdky. Sebelítost, někdy vztek, ublíženost, možná strach.
Na nás je, zda ji na návnadu skočíme a chytíme se jako rybička.
Co pomáhá tobě, když na tebe útočí mysl? 😇
Představte si, že stojíte v nějakém kruhu. Máte kolem sebe pevně nakreslenou hranici a za ni nepůjdete. Tam je to možná nebezpečné. Vy to nevíte, protože tam nechodíte. Ale neznáte to a vaše mysl vám říká, že co neznáte, je nebezpečné.
Možná už jste vystrčili růžky, ale něco nepříjemného se tam stalo. Třeba vás konečně přemohlo odhodlání jít běhat, ale odnesl to vymknutý kotník. Tak zase raději šup zpět do vašeho bezpečného teritoria.
A tam si stále dokola přerovnáváte ty stejné poličky, díváte se na ty samé pořady a vedete ty samé hovory s těmi stejnými kamarády. Je to sice trochu nuda, ale je tam bezpečí.
Jak vnímáte výzvy? Bojíte se?
A je nějaká výzva, do které byste nešli?
Pojďme přemoct myšlenky. My nejsme naše myšlenky. My jsme svobodní a nemusíme je poslouchat. Nemusíme být jejich zajatci. Můžeme je poslat pryč a udělat si vše po svém. 😊
Pojďme se necítit na prd, ale rozhodovat o sobě samých.
Že to nejde, že jsme takoví? Že to máme v genech? Že jsme každý nějaký? Že jsme takové a makové znamení?
Tak moje otázka zní: Líbí se vám v tom?
Pojďte si představit situaci, že ať se děje, co se děje, jste v klidu. Nevztekáte se, nebrečíte, nelitujete se, ani nemáte strach.
Je to určitě lepší. Je to určitě hezčí život.
Máte strach opustit komfortní zónu?
Co děláte, když se cítíte na prd?
Žena je velmi emotivní bytost a někdy má pocit, že musí dělat vše proto, aby bylo spokojené její okolí – její milovaní. Možná proto ztrácí samu sebe, protože chce dát vše těm, které miluje.
Ale ono to není úplně v pořádku. Aniž by si to uvědomovala, ztrácí tím totiž svou hodnotu. Její nejbližší často její lásku a péči berou jako samozřejmost a neopětují to, co je jim dáváno.
Co dnes uděláš jen pro sebe?
Jaký koníček si užiješ?
Vadí nám, že nás někdo pomluví?
No určitě ano. Vždycky se někdo najde. Ale to je jeho situace a jeho pomluva, ne naše.
On taky není dokonalý. Taky má situace, kdy upadl, zapomněl text, spálil oběd před celou rodinou, přijel pozdě a trochu všem zavařil, vyprskl jídlo, vylétlo mu něco z nosu 😀…
Jak vnímáš trapasy?
Dokážeš se jim zasmát?
A máš ve svém životě slovo trapas?
Ale co ještě znamená sebeláska?
Například emoce. Nakolik se máme rády, když se nad něčím rozčilujeme? Když někomu závidíme, někoho pomlouváme, když se litujeme…
Že je to hloupost?
Dovolím si oponovat.
Jak se cítíte u některé z těchto emocí nebo činností?
Umíš si říct miluji se? 💞
Umíš se pochválit, nebo se na sebe usmát po ránu v zrcadle? 🥰