Katriina spisovatelka

Určitě chceš mít hezký život a první krok k němu je nenechat se ničím ani nikým ovládat. Tedy nenechat nic ovládat tvou náladu.
Kontroluj se, co říkáš, jak věci nazýváš, jak na ně nahlížíš. Když se přistihneš při mračení, zasměj se. I když se ti nechce. Když chceš říct, že máš blbej den, radši neříkej nic a jen situaci přijmi. Stala se, není potřeba tomu dávat negativní nálepku. Je to jen situace. Není potřeba ji nijak komentovat. Ani myšlenkami, natož nahlas.

Dává ti to smysl?

Kazíš den svými náladami?

Umíš se rozesmát i jen tak?

Já dříve čekala, že mě někdo zachrání. Žily jsme samy s dětmi, já mám hypotéku a bylo to velmi, skutečně velmi náročné. Můj sen tenkrát byl, že budu mít po boku muže, který za mě vyřeší můj život. Je to velmi milná představa o tom, jak vypadá skvělý život.

Tvoříš si svůj vlastní svět? 

A jak se ti to daří?

A pokud netvoříš, co ti v tom brání?

A co je vlastně ta sebehodnota?

Naše hodnota nespočívá jen v odměně za práci, ale i ve spoustě dalších aspektů života.
Na základě toho, jak dovolíme, aby s námi bylo jednáno. Jak dovolíme, aby s námi zacházelo naše okolí, rodina a přátelé. Jak se k nám chovají v zaměstnání. Jak s námi zachází partneři.

Znáš svou hodnotu?

Všichni milujeme Vánoce, tedy říká se to. Vánoce jsou svátky klidu a míru. Tedy říká se to.
Ale je to tak skutečně?
Já se letos setkávám převážně se ženami, které vnímají pravý opak. Pro ženy jsou svátky primárně obdobím stresu. Uklízí, pečou, nakupují dárky a k tomu chodí ještě do práce, starají se o domácnost a rodinu.
Zdá se to absurdní jen mně?
Téměř všechny ženy, které potkávám, vypadají uštvaně, vyčerpaně a vystresovaně.
Proč to tak je?

Jak to máte vy, pomáhá rodina?

Milujete Vánoce?

Skutečně ve mně byl smutek a prázdno. Něco mi stále chybělo. Jako když den nemá, co má mít. 
Mám úžasného muže, milované děti, rodiče a přátele. A to vše je nádherné a cítím za to obrovský vděk. Mám i brigádu, kde pracuji se skvělými lidmi. Ale naše duše potřebuje žít. Tvořit. 
Nejen pracovat a dělat, co by se mělo. 
Mé prázdno mi ublížilo i na těle. Začaly mě bolet záda. Mé tělo křičelo a hladovělo po radosti, kterou cítím, když to tvořím to, co mě naplňuje.

Kam směřuješ? Co tvoříš? 🌟

A jaké nezdary a úspěchy máš na své cestě? 💚

Lichotí nám, že nás někdo velebí? Že k nám vzhlíží?
A k čemu je nám to v životě dobré?
Je to nějaký náš falešný pocit, že jsme něco více.
Všichni jsme se narodili na tento svět bosí a bosí odejdeme, je v nějaké písničce. A je někdo bosý víc než druhý bosý?
Je víc žížala, nebo slon?

Máte potřebu se někdy chovat nadřazeně nebo podřazeně?

Nebo naopak, chová se k vám někdo nadřazeně?

Cítíte se někdy sami jako někdo méně, nebo naopak více?

V honbě za dokonalostí ztrácíme radost, úsměv, svobodu, volnost pohybu i smích. V obavách, aby nás někdo nekritizoval, se sami stavíme do imaginárních šablon. Ztrácíme tím autenticitu. Chceme být dokonalí, jedineční, vynikat, ale vlastně se tím stáváme všichni úplně stejní.

Kritizujete někdy?

Nebo jste naopak za něco kritizováni?

Co mě vede k zamyšlení, jsou slova směřovaná jak k sobě samým, tak i k našemu okolí. Výrazy typu „já jsem nešikovná“, „já jsem trdlo“, „to nikdy nezvládnu“… Tím si podepisujeme svůj vlastní ortel.
Ale my bohužel podepisujeme ortel i lidem kolem nás.
Absence víry v sebe i v naše okolí, a co je pro mě šílené, v naše děti, je z mého pohledu velmi sobecký čin.

Umíš se zeptat, pokud si s něčím nevíš rady? 🍀

Umíš moudře a laskavě poradit, pokud se tě někdo zeptá? 

Máš zkušenosti s nízkou sebedůvěrou?

Ego je dobrý pomocník, ale špatný pán.
Pomocník?
Díky tomu, že si ho začneme uvědomovat, můžeme se postupně krásně zbavovat okovů minulosti. Okovů zmiňuji schválně. Pokud totiž žijeme v minulosti, těžko se nám buduje hezká budoucnost.
Když jsme připoutáni okovy, špatně se nám pohybuje.

Uvědomuješ si v některých situacích své ego?

A daří se ti ho odstraňovat?

To je jen zlomek výmluv, které mě v rychlosti napadly.
Všechno je to ale jen neochota vzít zodpovědnost za naše činy.
Za naše omyly, které se samozřejmě můžou stát. A někdy jsou i vítané, protože se díky nim naučíme něco nového. Nebo najdeme řešení. Pokud ovšem chceme a nehledáme raději výmluvu, proč se omyl stal.
Proč něco neumím, nebo proč něco nechci změnit.

Umíš přebrat zodpovědnost za své činy? 🍀
Za svůj život? 🧚‍♀️
Brzdí tě někde strach? 🙀