Jenže mi najednou nebylo dobře. Cloumal mnou vztek, naštvání až z hezké nálady bylo najednou nehezko. Temno.
Já měla právo se takto cítit, alespoň má mysl to říkala.
Ale mě nebylo dobře. Tak co to má vlastně smysl, se takhle cítit?
Není lepší se smát a být veselá?
Slyšíš sama sebe? 😇
Umíš přejít slova ostatní? 🍀
Věříš sama v sobě? 🥰
Takto by skutečně neměl fungovat žádný vztah. Tady nekvete láska, ale zaniká.
Kvete zášť, vztek, nízké sebevědomí a rozhodně zaniká sebehodnota. Když někdo jedná s druhým bez úcty, neváží si ani sám sebe. Zrovna tak ten, který dovolí, aby s ním bylo tak jednáno.
Dovolíš, aby s tebou bylo jednáno s neúctou?
Uvědomuješ si své jednání s druhými?
Když dělám stále ty stejné věci, štvou mě stále ty stejné situace, můj život je prostě stále stejný.
A proč?
Protože jsem se nedonutila k akci. Udělala jsem to samé jako vždy. Odsunula a vymluvila se.
Možná ten krok ani nebyl tak odvážný. Byla to jen drobnost. V tomto směru ale znamená odvážný i to minimum, co je pro změnu potřeba udělat –rozhodnout se!
Odsunout zvyk odkládání!
Je to velké rozhodnutí, protože jsme naučeni tolik let na stále to samé.
Umíš si vědomě odpočinout?
Umíš jít také do činností hned, nebo odkládáš?
Pak je skutečná nespokojenost, a to je zlozvyk. Je pro nás běžné být naštvaní, litovat se, máme potřebu být litováni a stěžovat si. Je to zlozvyk, jako pro kuřáka cigareta. Nemůžeme bez toho být. Nemůžeme? Nebo nechceme?
V tomto nastavení nespokojenosti nelze štěstí dosáhnout. Ani kdyby takový člověk měl partnera snů, pevné zdraví, peněz jako želez, dům jako hrad a děti ze škatulky…. Šťastný stejně nikdy nebude.
Jsi šťastná?
Co to je to štěstí, po kterém toužíš?
Zeptám se jinak, jakou roli byste si vybrali, kdyby se vás někdo zeptal, kým chcete v této hře být. A ta hra trvá velmi dlouho, desítky let, odpovídejte tedy pravdivě.
Vyberte si roli, ve které budete opravdu šťastní. Která vás bude těšit, bavit a kterou si budete užívat.
Kterou roli si vyberete?
Která by to byla?
Lidé se však podle mého pozorování velmi neradi tímto způsobem dívají na svůj život.
Převracejí události obvykle tak, aby vzbuzovali lítost okolí, sebelítost nebo omluvu pro své jednání. Málokdy využijí konstruktivní sebekritiku nebo zrcadlo, které velmi pomáhá vidět situace, které se nám dějí, tak, jak skutečně jsou.
Místo toho hodnotí chování ostatních, ne však pozitivně, nýbrž většinou negativně.
Máš někdy potřebu hodnotit ostatní?
Jak se u toho cítíš?
Co by ti pomohlo soustředit se více na sebe, místo na ostatní? 🧚♀️
Soustředění se na bolest způsobuje, že se stává větší a silnější. Čemu věnujeme pozornost, to roste. S tím roste i vztek. V horším případě vztek na osobu, která mě naštvala, ač to byla má emoce, a ne její. V lepším na mě samotnou, že jsem se nechala takhle napálit myslí.
S tím vším je spojena také nevědomost, protože soustředěním se na bolest zapomínáme na vše ostatní a způsobujeme si ještě větší trable. Zapomeneme klíče, brýle…
Roste vztek, sebelítost, bezmoc.
Co ti ukazují tvé situace?
Uvědomuješ si někdy, že tě ovládají tvé emoce?
Jak si pomáháš, aby tě neovládl strach, vztek, lítost a podobně? 💚
O tomto tématu se mnou chce mluvit málo lidí a často jsou naštvaní, když říkám svůj názor, dotýká se jich to. A co přesně se jich dotýká? Odmítají si přiznat, že by měli něco změnit, že je něco špatně, že by bylo potřeba udělat krok z komfortní zóny. A na to je potřeba vyvinout úsilí. Slevit ze svého pohodlí.
Tak to je lepší dělat, že se nic neděje.
Podíváme se na naše nastavení. Nastavení znamená automatické chování, mluva, emoce, reakce, strach. Veškeré naše chování, na které jsme zvyklé, ale není to naše vědomé rozhodnutí…
A podle toho všeho si vytváříme náš vlastní svět.
I když si myslíme, že je naše chování vědomé, často není. A spousta lidí se právě při tomto rozhovoru rozčílí, že říkám blbosti, že se má pod kontrolou.
Jaký život si tvoříš?
Jaké je tvé okolí?
Jaké vedeš hovory?
V čem je ti krásně?
Považuji se za veselého a pozitivního člověka. Po zavření stránky mi ale bylo zle. Skutečně můj pocit po těle byl – je mi zle, smutno, mám depresi. Nechce se mi žít v tomto světě. Nic nemá smysl.
A tak se ptám, jaký má smysl takové zprávy číst?
Co mi to do života přinese?
Proč vlastně něco takového děláme, tím myslím, proč na sebe chrlíme špatné zprávy a proč je hltáme? Proč nás tak přitahují dramata?
Co děláš proto, aby byl svět hezčí?
A co bys ještě mohla udělat pro hezčí svět?
A co výzva, vědomý výběr zpráv?
Vyber si dnes jednu zprávu, která tě potěší, a jednu věc, kterou uděláš pro lepší svět a klidně pokračuj celý týden 😊